Death Stranding – objev tajemství smrti!

Představ si, že se rozplyne hranice mezi narozením, životem a smrtí. Představ si, že ještě nenarozené duše dovedou varovat před zemřelými, kteří se chtějí vrátit do našeho světa živých. Představ si, že nemůžeš zemřít a po každé smrti se vrátíš ze „břehu smrti“ mezi živé. A představ si, že k tomu všemu musíš zachránit svět a sjednotit post-apo Ameriku. Nebo ne, nic si nepředstavuj a radši si přečti, proč by sis měl zahrát Death Stranding!

Jak jsi nejspíš pochopil, Death Stranding je „tak trochu“ jinou záležitostí. Ne, to není přesné, řekněme to naplno: Death Stranding je naprostý „mind-fuck“, který tě doslova nechá na pochybách, jestli ses vůbec narodil, nebo žiješ ve snu, co se zdá mrtvým. Tolik na úvod k atmosféře a příběhu, o kterých rozhodně ještě bude řeč.

Hideo Kojima strikes back

Autorem hry Death Stranding není nikdo jiný než slavný designer Hideo Kojima, s jehož prací ses mohl seznámit v takových peckách jako byly série Metal Gear Solid nebo Silent Hill, které vyšly pod značkou Konami. Od té se Kojima odtrhl, aby založil vlastní studio Kojima Productions, jehož prvotinou je právě dnes představovaný Death Stranding.

Sám autor ovšem své fanoušky a potenciální hráče upozorňuje: pokud chcete mít z Death Stranding ty nejsilnější zážitky, nekoukejte na žádná gameplay videa a nezjišťujte si o hře žádné informace! My se to budeme snažit respektovat, jak jen to bude možné, a „spoilerovat“ jen do minimálně nutné míry.

Death Stranding aneb indie v AAA kabátku

Autor totiž chtěl, aby ses v jeho hře ocitl pokud možno v totální nevědomosti a neměl páru, která bije (třeba jako v new-weird románech Chiny Miévilla). A věř, že minimálně v začátku hry budeš tápat opravdu hodně. Ocitáš se v jakési post-apo verzi USA, netušíš, co se vlastně stalo, ale ani pořádně nerozumíš tomu, co se aktuálně děje. Tak nějak pochopíš, že pracuješ jako kurýr, který přenáší zásilky z místa na místo.

A tím se dostáváme k tomu, co je na Death Stranding tak kontroverzího, že polarizuje herní recenzenty na dva tábory: kromě bizarního příběhu je to především samotná hratelnost. A tak zatímco jedni tvrdí, že hra je pouhým walking simulatorem (tedy typem hry, kde je víceméně jedinou hráčskou interakcí pouhá chůze, viz např. perfektní Dear Esther nebo Gone Home), druzí namítají, že Death Stranding představuje svůj vlastní svébytný herní žánr – natolik je odlišný a originální.

Pravdu mají svým způsobem oba tábory. Death Stranding v podstatě je simulátorem chůze, ale tím nejoriginálnějším a nejpropracovanějším, který kdy vznikl, navíc podpořeným jedinečnou atmosférou s příběhem, který je odvyprávěn doslova „cinefilsky“ – místy nebudeš vědět, jestli paříš hru, nebo koukáš na film (místy proložený interakcí ve formě quick-time-eventů).

Kojimovi se tak povedl husarský kousek: sehnal si dost peněz na to, aby vyrobil ve své podstatě experimentální indie titul, ovšem s AAA produkcí (vč. nacastování AAA hereckých stars) a úchvatnou grafikou, ze které ti půjde hlava kolem – zejména, pokud rozjedeš Death Stranding na PS5 nebo nadupaném herním PC ve 4k a s plnými detaily.

Příběh, hratelnost a nejoriginálnější multiplayer ve světě živých

Dodržíme přání autora a o příběhu ti vyzradíme snad jen to, že tě osud zavane do post apokalyptické Ameriky, kde pojmy jako život a smrt nabývají nových a zcela nečekaných významů a propojení.

Rozhodně počítej s tím, že příběh Death Strandingu je po obsahové stránce (nebo přinejmenším po stránce reálií) totální „bizár“, který je ale mistrovsky odvyprávěný a zahraný – těšit se můžeš na herecké výkony takových hvězd, jako jsou Norman Reedus, Guillermo del Toro, Tommie Earl Jenkins, Léa Seydoux, Emily O'Brien, Troy Baker nebo Mads Mikkelsen. Vztahy mezi jednotlivými postavami jsou zamotané, reálie zpočátku nedávají smysl a čeká tě bezpočet twistů a obratů o 180° – čestné kurýrské, že sice věci do sebe postupně zapadnou, ale až do konce nebudeš mít tucha, jak celé dobrodružství dopadne!

A jedna skvělá zpráva pro ty, kteří nevládnou dokonalou angličtinou – jednou z obrovských výhod, kterou má tuzemské vydání Death Stranding, je čeština. Překlad se opravdu povedl a rozhodně usnadňuje průchod hrou i porozumění složitému hernímu světu.

Jak je na tom Death Stranding s hratelností samotnou, ptáš se? Jasně, je to walking simulator, ale dovedený k dokonalosti. Jde ve zkratce o to, že bereš zásilky a doručuješ je na místa určení; ta navíc propojuješ „chirální sítí“ a sjednocuješ tak rozpadlou Ameriku. Death Stranding se odehrává v (polo-)otevřeném světě a je tedy na tobě, jak, a hlavně kudy, si svoji trasu naplánuješ. Můžeš vzít jed na to, že čím kratší a schůdnější trasu zvolíš, tím víc tě čeká nepřátel. Nadto čím víc toho neseš, tím hůř se hra ovládá – trochu se rozběhneš z kopečka a věř, že dole už to moc nezabrzdíš (a doufej, že pod kopcem není řeka, to by bylo teprve „pá pá“ těžce odtahanému nákladu)! Pokud neseš náklad (nejen) s vysoko umístěným těžištěm, budeš neustále řešit přepadávání postavy na jednu či druhou stranu. Pokud zareaguješ pozdě (nebo si spleteš tlačítka), končí to pádem, poklesem zdraví a poškozením neseného zboží.

Svět je promakaný a realistický, takže budeš muset být neustále ve střehu a zvažovat: vyšplhám na tuhle skalku, přejdu tuhle řeku, nebo si přes ni raději postavím můstek, vyplatí se mi zkratka přes území nepřátel, abych nezmokl (jo, déšť je v téhle hře smrtící, překvápko)? A jakmile uvidíš obrácenou duhu, je už totálně zle.

Do toho si připočítej již zmíněné nepřátele:
Prostředí – samotný neschůdný terén je tvým nepřítelem č. 1, devastující časodéšť, strmé skály, prudké řeky, propasti… vše naštěstí můžeš překonávat svým vybavením jako jsou vysouvací žebříky, lezecká lana a skoby atp. Pochopitelně čím více užitečného vybavení s sebou potáhneš, tím méně zvládneš přenést požadovaného nákladu.
Mezci – ostatní kurýři, kterým hráblo a usilují o krádež tvého drahocenného nákladu; naštěstí se jim můžeš vyhnout – obecně se dost často vyplatí útěk, nebo stealth taktika.
Homo demens – tak si říkají teroristé, kteří se snaží dorazit i ty zbytky lidstva, které se stále snaží o znovuvybudování naší civilizace. Tady už mnohdy přichází na řadu zbraně, byť Death Stranding není primárně akční hrou (resp. střílečkou).
VVčka – tihle zmetci už jsou mrtví a moc se jim to nelíbí. Zjevují se jako levitující přízraky a pokouší se tě vtáhnout do spárů smrti tím, že ti pod nohama doslova rozlijí příliv smrti, který se tě pokouší „vcucnout“, a navíc generuje další příšery. Nejlepší je útěk nebo granáty s vlastní krví (bacha ale na anémii – to není vtípek, skutečně můžeš sám sebe „vykrvácet“).

Nejen filmový příběh a akce, ale i taktika a téměř logické puzzly

Ovládání je složité a musí ti přejít do krve. Když totiž začne být tuho, přidají se do již tak komplikovaného ovládání quick-time-eventy. Je to fakt o nervy. Na druhou stranu obsahuje Death Stranding poměrně podrobný manuál a prvních několik hodin má gameplay vysloveně tutorialový charakter.

Přejdu řeku, nebo je moc hluboká? Pokud ano, využiji žebřík a jednoduše ji přejdu, nebo ji přebrodím (a riskuji ztrátu zdraví a odplavání nákladu)? Dokážu se vyškrábat na tuhle horu, nebo musím najít jinou cestu, protože mám až moc těžký náklad? Každá mise, kde se snažíš doručit nějaké cargo, je tak svým způsobem určitým topografickým puzzlem.

A co zmíněný multiplayer? Ten je stejně originální jako celá hra. S nikým se přímo nepotkáš, ale neustále „paralelně“ hraješ se skupinou přidělených živých hráčů. Do krajiny si vzájemně umisťujete značky, žebříky nebo lana (a postupně i další „kurýrskou infrastrukturu“), takže se vlastně jedná o obří kooperativní režim – kdy můžeš doručit i zásilky ostatních hráčů, kteří je poztráceli při boji s obtížným terénem nebo ještě obtížnějšími nepřáteli. Za to všechno dostáváš lajky a zvyšuješ si tak tak úroveň svojí postavy – můžeš pak vyrábět další vybavení, které se ti bude v budoucnu zatraceně hodit. Death Stranding tak obsahuje i určité RPG prvky.

Death Stranding Special Edition

Hru si můžeš dnes pořídit (či ugradovat z předchozí verze) v tzv. Director’s Cut edici. Pokud budeš kupovat novou hru, je to jasný „must-have“ (stojí skoro stejně jako základní verze). Ze stránky obsahu toho zase tolik nepřidává, víceméně několik side-questů misí navíc, exoskelet (skvělý hlavně pro začátečníky) nebo pomocného robota rozšiřujícího kapacitu neseného nákladu.

Pokud ale paříš na konzoli PS5, je Death Stranding Special Edition super hlavně z technického hlediska. Máš totiž možnost vybrat výkonového nastavení, kdy sice grafika nejedeš na nativní 4k rozlišení (používá se upscaling), ale hraješ na 60 FPS lock. Nebo se rozhodneš pro 30 FPS lock, ale pojedeš v nativním 4kčku a dostaneš nádherně prokreslené detaily.

Smrtí to nekončí, ale mnohdy teprve začíná

Death Stranding ti prostě nabídne zážitek, který u jiného titulu neprožiješ. Jasně, je náročnější na ovládání (které prostě vyžaduje trpělivost a cvik), pro někoho může být hratelnost chaotická, pro jiného zase stereotypní. Věř nám, že se ale do hry vyplatí investovat čas i námahu – odmění se ti nevšedním příběhem, který tě možná přiměje k zamyšlení, nebo dokonce změní tvůj pohled na život a na to, co (ne-)přijde po něm.

Tak šťastnou cestu, kurýři, a opatruje svá PPčka.